 |
Samantha se vydává se svým otcem
a skupinou horníků na jeho poslední šichtu. Dojde však k
zavalení a nedostatek vzduchu v kombinaci s narůstající panikou
dokáže dělat divy...
|
Během oslav George Marshe se jeho
dcera Samantha rozhodne, že se na druhý den vydá společně se
svým otcem do šachty na jeho poslední šichtu. I přes protesty
některých horníků jenž považují přítomnost ženy v dole za
neštěstí, se tak skutečně stane. Denní světlo zmizí a oni se
ocitají 200 metrů pod povrchem. Během prohlídky bludištěm
chodeb však dojde k důlnímu neštěstí a Sam společně s otcem a
hrstkou horníků zůstává uvězněna v dole. Nedostatek kyslíku
zapříčiní, že se musí uchýlit do záchranného stanice, kde je
dostatek zásob na podobné komplikace, protože zbytek vzduchu
začíná být čím dál více toxičtější. Jenomže co když
zával ještě někdo přežil a čeká na jejich pomoc? Podivné
zvuky a narůstající panika však brzy začnou nepěkně pracovat
na jejich psychice. Všichni začnou postupně propadat stavům
šílenství a halucinacím, což zapříčiní, že se nakonec
obrátí nejlepší přátelé i navzájem proti sobě…
Český název: V hlubinách
země
Režie: Ben Ketai
Rok výroby: 2013
Délka: 89 min
Země: USA
Hrají:
Kelly Noonan...(Samantha Marsh)
Jeff Fahey...(George Marsh)
Joey Kern...(Randy)
Eric Etebari...(Masek)
Brent Briscoe...(Mundy)
...a další
Náhoda tomu chtěla, že se mi v
jeden den dostali pod ruky dva stejnojmenné filmy. Zatímco ten
druhý za moc nestál, tak tady jsem byl docela mile překvapený. Od
dob Pádu do tmy jsem našel v podobných kouscích doslova zalíbení,
protože většina z nich nám dokáže nabídnout slušnou dávku
klaustrofobické atmosféry. No a ani v tomto případě tomu nebylo
jinak. V dole jsem byl jen jednou jedinkrát ve svém životě a to
při školní exkurzi v Ostravě, ale dodnes to ve mně zanechalo
zvláštní nepříjemný pocit. Sice netrpím klaustrofobií, ale
prostě jsem se necítil v těch potemnělých šachtách moc dobře
(a to jsme nebyli v žádném případě moc hluboko) a už vůbec
bych se nechtěl hornictvím živit. Nicméně tihle chlapi mají můj
obdiv.
Ale zpátky k filmu. Po klasickém
začátku ve kterém se seznámíme s hlavní hrdinkou a skupinou
horníků, se velmi rychle šlo na věc, což se mi samozřejmě
líbilo. Režisér Ketai už měl s hororovým žánrem menší
zkušenosti (stojí za nepříliš povedeným 30 Days of Night: Dark
Days), ale teprve zde jsem mu přišel na chuť. Byl jsem doslova
vtažen do potemnělého prostředí šachet, krumpáčů a uhlí a
díkybohu jsem nemusel na onu vychvalovanou atmosféru čekat moc
dlouho. K důlnímu neštěstí dojde hned po několika minutách,
takže počet nedůležitých postav se rychle zmenšil a divák se
tak mezi přeživšími lépe orientuje. No a poté nastává
klasický survival horor, kdy skupina lidí musí bojovat nejen s
nepříznivými živly, sebou samými, ale i čímsi neznámým.
Něčím, co je ukryto v temnotách. Nebo je všechno tak trochu
jinak? Každopádně i halucinace hrály důležitou roli.
Tím se dostáváme k tomu
nejdůležitějšímu. Ve filmu si totiž nemůžete být jisti, zda
zrovna vidíte halucinace, nebo realitu.
Tvůrci se totiž do svého díla pokusili procpat i několik věcí,
které měly dopomoci k zajímavým zvratům děje a překvapivému
konci. No překvapivému, jak pro koho. Bohužel musím říci, že
právě některé z těchto prvků mi spíše přišli jako rušivé
elementy v jinak dobrém filmu. Nechci zbytečně spoilerovat, abych
vás nepřipravil o všechno překvapení, ale třeba ty „zombie“
bych klidně vynechal. Zbytečně mi to zkazilo celkový dojem.
Naopak bych více uvítal svištění krumpáče, protože ty dvě
scény v nichž figuroval, byly zlatým hřebem večera. No a herecké
výkony? Uspokojující. To by bylo k tomuto filmu asi tak
vše. Kvalit Pádu do tmy sice nedosahuje (nenechte se mýlit, oba
filmy toho nemají zrovna moc společného), ale i zde se místy
dočkáme opravdu kvalitní atmosféry. Takže ve finále to vidím
na lepší průměr. Narazil jsem tu totiž na několik míst a
tvůrčích nápadů, bez kterých bych se klidně obešel.
Hodnocení:
60%
Žádné komentáře:
Okomentovat