Peur(s) du noir (2007)

I francouzští tvůrci komiksů, dokáží natočit zajímavou sbírku minipovídek na téma STRACH.

Skupina tvůrců komiksů a grafiků se rozhodla zrežírovat své umění do pěti minipovídek na téma STRACH. Jejich pojetí je různorodé, stejně jako samotné příběhy, ale přesto je všechny spojuje tento emoční prožitek, nebo lépe řečeno jeho postupné stupňování. Obava, hrůza, děs, úzkost, panika, to všechno je nám tu presentováno formou, která ovšem není pro každého. Asi největším problémem tohoto filmu je hodně nevyrovnaná atmosféra a kvalita (poutavost) jednotlivých příběhů. Hudební doprovod se tomu snaží sice pomoci, co mu síly stačí, stejně jako mluvené vsuvky mezi povídkami a pozoruhodné obrazce, ale bohužel se tu narazit i na zbytečně zdlouhavé či přímo nudné pasáže.

Český název: Strach(y) ze tmy

Režie: Blutch, Marie Caillou, Pierre Di Sciullo, Jerry Kramski, Lorenzo Mattotti, Richard    McGuire, Michel Pirus, Romain Slocombe

Rok výroby: 2007

Délka: 85 min

Země: Francie

Alternativní název: Fear(s) of the Dark

Hlasy:

Gil Alma

Aure Atika

Guillaume Depardieu

Christian Hecq

Nicole Garcia

…a další

První příběh je rozdělený na několik částí a my v něm sledujeme zlověstného starce a jeho rozzuřené čtyři psy, kterak se potulují po okolí a děsí ostatní obyvatelé. Muž vždy s velkou radostí uvolní jednoho psa, aby se mohl pokochat jeho trýzněním nebohých obětí. Jak se však říká: Na každou svini se vaří voda. 

Ve druhém příběhu se seznámíme s malým chlapcem, jehož největší zálibou je tajné sbírání a studování hmyzu. Jednoho dne najde zvláštní druh brouka, který mu ovšem uteče. V dospělosti se stále pilně věnuje studiu, ale začnou ho zajímat i ženy. Jeho minulost ho však dostihne a krutě se mu pomstí.

Třetí příběh je věnován malé japonské holčičce, která trpí děsivými nočními můrami. Doktor se jí pokouší pomoci, ale jen v ní rozdmýchává další nepopsatelné hrůzy a utrpení. Kromě šikanování od spolužáků, je neustále strašena duchem starého samuraje. Tato povídka se mi líbila asi nejvíc i díky svému „surovému“ pojetí.

Čtvrtá povídka je spíše dobrodružná nežli hororová. Pojednává o mladém chlapci, žijícím na francouzském venkově. Za podivných okolností se mu ztratí nejprve strýček a následně i nejlepší kamarád. Následně se ukáže, že se blízké okolí stalo teritoriem velkého krokodýla. Ani zde nebyla vyloženě špatná atmosféra, ale chyběla mi tu větší míra napětí.

No a konečně v posledním příběhu máme možnost sledovat staršího muže, který se rozhodne použít opuštěný starý dům jako útočiště před krutou vánicí. Netuší však, že strach a paranoia jsou velmi nebezpeční nepřátelé. Závěrečná povídka měla rovněž něco do sebe, ale osobně bych jí neoznačil za nejlepší.

Peur(s) du noir si však v konečném zúčtování nevedlo zas až tak špatně, jak by se na první pohled mohlo zdát. Všechny formy strachu, které nám tu byly nabídnuty, byly slušně provedené, atmosféra místy byla skutečně mrazivá, animace dobrá a hlavně se mi líbil mysteriózní nádech všech příběhů. Z některého vyzařoval více, z jiného méně. Každopádně průměrné hodnocení si to zaslouží.

Hodnocení:

50%