Brain Damage (1988)

Aylmer má rád lidské mozečky, za to vám nabídne solidní halucinogenní jízdu. No neberte to!

Brian je celkem pohodový týpek, nekonfliktní, přátelský a zamilovaný do své přítelkyně. Jednoho dne se mu však udělá špatně a následně zjistí, že se k němu přisál podivný a navíc mluvící „parazit-monstrum“, který se mu představí jako Aylmer. Ten si jej vyhlédl jako svého nového hostitele a nabídne mu „výhodný obchod“, tedy hlavně pro něj. Tvor vylučuje podivnou halucinogenní látku, která udělá člověku dobře, zbaví jej bolesti či trápení a na oplátku chce jen jednu maličkost – tou je lidský mozek. Brian a Aylmer tak začnou po nocích vyrážet na lov nedobrovolných obětí…

Český název: Mozková příhoda

Režie: Frank Henenlotter

Rok výroby: 1988

Délka: 84. min

Země: USA

Hrají:

Rick Hearst …………………….(Brian)

Gordon MacDonald …………….(Mike)

Jennifer Lowry …………………(Barbara)

Theo Barnes …………………….(Morris)

Lucille Saint-Peter ………………(Martha)

…a další

Režisér Henenlotter byl pro mne dodneška velkou neznámou a to i přesto, že mám ve své sbírce hned několik jeho filmů. Dnes se mi do rukou dostal první z nich a opravdu jsem nestačil zírat. Jen tak zběžně jsem si přečetl několik informací a komentářů a byl zvědavý na onu „šílenou“ podívanou, kterou někteří diváci slibovali. Tahle dosti kontroverzní (nevím, jestli je tohle je ten správný výraz, spíše bych řekl absurdní) osmdesátková záležitost byla vážně ujetá od první minuty a já nestačil zírat, co si to tvůrci vymysleli tentokrát. Nebudu sice tenhle film vyzdvihovat do nebes, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se u něho místy opravdu nepobavil.

O morbidní situace tu není nouze, ona „kuřba“ patří skutečně ke zlatému hřebu večera a mluvící Aylmer nemá prostě chybu. Ujetá režisérova představivost vážně nemá obdoby a i přes slabší triky, jsem si to docela užil. Je potřeba si však na rovinu říct, že tady se na krásu rozhodně nehrálo. Ono mluvící „hovno“ jak jej mnozí označují, strach nikomu určitě nenažene, nicméně se film točí hlavně okolo něj a jeho nenasytném apetitu. Že se s ničím a hlavně s nikým nesere, nám dokáže hned několikrát a milovníci cákající krve a syrových „mozečků“ si určitě přijdou na své. 

Místy skvěle vybudovanou atmosféru můžeme přičíst k dobru vynikající hudbě a kdyby nebylo směšně vypadajících (tančících rockerů), označil bych i návštěvu jejich baru za nezapomenutelný zážitek. Bohužel snímek skutečně není pro každého a dle mého názoru má hodně nevyrovnané pasáže. V určitých chvílích jsem doslova chrochtal blahem, protože já podobné „prasečinky mám hodně rád“, ale jindy jsem málem usnul nudou. I proto dám jen lehce průměrné hodnocení. 

Hodnocení:
60%