Dahmer (2002)

Nudné zpracování jednoho z nejperverznějších masových vrahů americké historie.

Jeffrey Lionel Dahmer se nesmazatelně vepsal do dějin americké veřejnosti, jako bezcitný homosexuální vrah, který své oběti zneužíval i po smrti a navíc některé z nich i částečně snědl. Byl usvědčený z patnácti vražd ke kterým se přiznal, ale dodnes se přesně neví kolik jich měl ještě na svědomí. V roce 1992 ho soud odsoudil k rekordnímu trestu doživotí, dostal patnáctkrát trest doživotí na 936 let ve vězení. Bohužel si ze svého trestu moc neodpykal, protože se stal několikrát ve vězení terčem spoluvězňů a v roce 1994 byl zabit při uklízení toalety.



Režie: David Jacobson
Rok výroby: 2002
Délka: 101 min
Země: USA

Hrají:
Jeremy Renner ... (Jeffrey Dahmer)
Bruce Davison ... (Lionel Dahmer)
Artel Great ... (Rodney)
Matt Newton ... (Lance Bell)
Dion Basco ... (Khamtay)
... a další


Tento snímek je spíše než horor pouhým dokumentem, který nám poodhalí začátky Dahmerovy proměny z plachého chlapce ve vraždící bestii. Ze všech filmů o masových vrazích je tento nejslabší, a to hlavně kvůli svému konzervativnímu provedení, ve kterém neuvidíme moc násilí ani krve. Do režisérského křesla usedl David Jacobson, který v té době měl na svém kontě jen jeden jediný film a dá se tedy říct, že ve svém oboru začátečník. Přestože film byl třikrát nominován naIndependent Spirit Awards, tak kritici ho moc nepochválili, protože jde jen o chabé zpracování lidské zrůdy, jakou Dahmer bezesporu byl.

Film je rozdělený do dvou dějových linii, ve kterých můžeme sledovat Dahmerův příběh. Nejprve začínáme přítomností, ve které náš hrdina pracuje v továrně na čokoládu, kde je svými nadřízenými uznáván jako velmi dobrý pracovník. Ve svém osobním volnu však Dahmer obchází pouliční obchůdky a vyhlíží si své oběti. Většinou chudé chlapce, kterým nějakým způsobem pomůže. Buď jim koupí malý dárek, nebo je sveze autem či koupí pití na diskotéce. Posléze je pozve do svého bytu, kde jim do pití přidá uspávací prostředek, znásilní a posléze zavraždí. Někdy své oběti drží delší dobu v deliriu a opakovaně zneužívá. Mezi tím se v příběhu střídají i vzpomínky na minulost a my máme šanci vidět jak to všechno vlastně začalo. Jeffrey žije se svou matkou v rodinném domku. Jeho rodiče žijí odděleně, protože otec je podivín, který nerespektuje soukromí jiných lidí. V době dospívání Dahmer propadá kouzlu alkoholu a čím dál tím více si uvědomuje, že ho přitahují chlapci. Začne navštěvovat místní gay bar, kde je velmi jednoduché někoho sbalit. Jednoho dne zastaví mladému stopaři a pozve jej do domu svých rodičů, kteří nejsou na víkend doma. Dahmer dává neznámému chlapci sexuální návrhy, ale ten znechucený chce odejít. To však nemůže Jeffrey dovolit a chlapce ubije k smrti.

Ve filmu se toho opravdu moc nedozvíme, protože režisér na to zřejmě neměl žaludek. A tak za celý film uvidíme pouze jedno pitvání což je dost málo na snímek, který má ukázat profil masového vraha. Atmosféra filmu tím pádem dost trpí a pocit nějakého strachu či soucitu s oběťmi se nedostavila. Po většinu času jen posloucháme velmi nudné dialogy hlavních aktérů, které jsou prostříhány homosexuálními střihy, kdy vrah osahává své oběti a souloží s nimi. Ne, nebojte se naštěstí není nic moc vidět, takže se na to můžete klidně dívat i s mladším sourozencem. Nejzajímavější na celém snímku je hudební doprovod, který se skládá z několika provařených hitů 90. let, které nikdy neomrzí.

V hlavní roli se objevil průměrný herec Jeremy Renner, který si zahrál například ve filmu 28 Weeks Later. Jeho výkon jen potrhl celkovou ubohost tohoto snímku a ani bych se moc nedivil, kdyby byl ve skutečnosti gay. Tato role mu byla totiž šitá na míru.

Dahmer by si určitě zasloužil lepší zpracování než je toto. Vždyť jeho příběh je plný zvráceností, vražd a hrůz, které se odehrály v jeho domě a na které neměly žaludek ani policejní složky, jenž jeho dům prohledaly. Dokonce i soud měl problém sestavit porotu, protože nikdo do ní nechtěl jelikož s tímto případem nechtěl nic mít. Ještě dnes se v mnoha lidech zvedá hladina adrenalinu, když se vysloví jeho jméno. Tak proč se režisér Jacobson vytasil s takto ubohým zpracováním jenž je naprosto k smíchu? Nic víc než ostudu a veřejné zesměšnění by si tento amatér ani nezasloužil. Místo, pořádného díla natočil růžovoučký dokument, který patří do odpadních vod. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak se na něj ani nedívejte, protože je to naprostá ztráta času.

Hodnocení:
Tomuto filmu dávám jen 30%, přestože by si Jeffrey Dahmer zasloužil mnohem víc.