Hipnos (2004)

Mladá lékařka Beatriz získala místo na psychiatrické léčebně doktora Blancha. Netuší však, že v pozadí tohoto zařízení není všechno tak, jak se zdá. Záhadná úmrtí pacientů a podivné chování místního personálu jí donutí začít pátrat na vlastní pěst, cože se tu vlastně děje.

Mladá lékařka Beatriz přijala práci na psychiatrické léčebně doktora Sáncheze Blancha. Ihned po svém příjezdu se naplno zapojí do zdejšího režimu a brzy začíná poodhalovat všechny zákoutí tohoto podivného místa. Pacienti se zde léčí za pomoci hypnózy a jiných podivných metod, které se dívce moc nelíbí. Krátce na to za podivných okolností zemře jedna z pacientek, která údajně spáchala sebevraždu, ale Beatriz tomuto tvrzení moc nevěří. Nejen pacienti se zde totiž chovají velmi podivně, ale dokonce i sám personál kliniky má svá děsivá tajemství. Dívka se rozhodne pustit do vlastního pátrání a během něj postupně zjišťuje hrůzostrašnou pravdu o úmrtí několika dalších pacientů, jejichž záznamy se částečně ztratily. Aniž by si sama uvědomovala, že je její život v nebezpečí, rozhodne se Beatriz přijít všemu na kloub.



Český název: Peklo začíná na zemi
Režie: David Carreras
Rok výroby: 2004
Délka: 93 min.
Země: Španělsko

Hrají:
Cristina Brondo ... (Beatriz)
Demián Bichir ... (Miguel)
Marisol Membrillo ... (Elena)
Julián Villagrán ... (Ulloa)
Féodor Atkine ... (Sánchez Blanch)
... a další


Když v roce 1996 vydal spisovatel Javier Azpeita hororový bestseller Hipnos, dočkal se velice rozporuplných reakcí ze strany čtenářů, ale svým dílem dokázal zaujmout hned několik režisérů, kteří chtěli získat práva k natočení celovečerního filmu. Jenže natočit něco tak nebezpečně šíleného je téměř nadlidský úkol a tak od tohoto plánu téměř všichni upustili. Tedy až na začínajícího režiséra Davida Carrerase, který se chtěl tomuto velkému soustu postavit čelem a v roce 2004 přece jenom natočil stejnojmenný film. Ani on se však nedočkal moc velkého pochopení kritiků a jeho film žádnou díru do světa neudělal. Každopádně jde o docela zajímavý průměrný film, který si své fanoušky určitě najde. Bohužel je však na první pohled plný viditelných chyb a často je spojován s o rok starším filmem Identity, který se pro režiséra stal v určitých momentech velkou inspirací (tedy dle ohlasů diváků nejen na českých webech).

Hned od začátku bych vás chtěl upozornit, že pokud nemáte rádi psychologické filmy, v nichž nic není jak se zdá, tak tento film není pro vás. Tvůrci zde stvořili opravdu podivnou směsici snových pasáží, halucinací a erotického jiskření. Divákova mysl musí být po celou dobu jeho trvání v obrovském střehu, protože rozeznat skutečnost s fikcí je opravdu těžký úkol. Tedy hlavně když z toho začne režisér postupem času dělat skutečný guláš a vlastně popírá vše, co jsme měli možnost vidět před půlhodinou. Tento film staví právě především na podivných halucinacích, které jsou ovšem mnohdy velice pěkně ztvárněny, co se kamerových záběrů a triků týká. Bohužel jejich smysl jaksi většinou vyšumí do ztracena. Tohle je právě důvod proč samotná atmosféra snímku je tolik nerovnoměrná, což je na jednu stranu dobře, jenže nudné pasáže zde zcela převyšují ty zajímavé. Pokud se tedy nebudeme bavit o ženských přednostech hlavní herečky.

A právě erotické pasáže patří asi k těm nejhlavnějším přednostem celého filmu. Představitelka hlavní ženské role Cristina Brondo je rozhodně velice atraktivní ženská, která se absolutně nestydí, a tak proč toho nevyužít. Režisér se snažil nacpat do svého filmu co nejvíc lechtivých záběrů na její tělo ... a že se bylo na co dívat. Nicméně to asi hororové fanoušky moc nezajímá. Ti se těší především na parádní atmosféru, která se zde, jak už jsem zmínil výše, objevila jen zřídka kdy. Moc jí totiž ani nepomohl hudební doprovod, který sice byl do jisté míry zajímavý, vždyť Španělé jsou tímto prvkem docela proslavení, ale mně tady tentokrát prostě moc nepasoval. Ani samotné prostředí moc zajímavé nebylo. Většina scén se natáčela v kompletně bílých prostorách, které sice mají mít uklidňující účinky pro psychicky labilní pacienty, ale mně to přímo trhalo oči. Rozpočet filmu však nebyl zas až tak velký, takže se musíme spokojit s obyčejným ateliérem.

Asi nejvíc musím pochválit dvojici Adolfo Vila a Pau Loewe, kteří měli na starost vizuální efekty. Těmto pánům se skutečně podařilo místy stvořit dokonale hypnotizující záběry, při kterých se až zastavuje dech. Nejvíce se vyřádili při hrátkách s vodou, o něco slabší to pak bylo ve chvíli, kdy na scénu přichází lahodná krev. Ta mi přišla místy až moc umělá- stejně jako odfláknuté rýhy na zápěstí. Bohužel těchto vraždících, nebo lépe řečeno smrtících scén si zde mockrát neužijeme. Když k tomu připočítám odvařený závěr, který předpokládáte už dlouho dopředu je vymalováno. Ve skutečnosti totiž nejde o nic jiného než o obyčejný průměr, který vás ze začátku příjemně navnadí, ale na konci docela zklame. Jde asi o jeden z nejslabších španělských kousků na podobné téma, které jsem měl zatím možnost vidět.

Hodnocení:
50%