0-9 (45) A (127) B (183) C (178) D (193) E (48) F (100) G (103) H (162) I (73) J (50) K (56) L (93) M (140) N (70) O (44) P (157) Q (8) R (100) S (292) T (110) U (37) V (57) W (82) X (6) Y (10) Z (42)

24. 9. 2012

Kaijuto no kessen: Gojira no musuko (1967)


Obří kudlanky si našli novou hračku ke špásování, ale k jejich smůle jde o potomka samotné Gojiry.

Na tropickém ostrově provádí skupina vědců testy s řízením počasí. Jediné co jim hatí jejich plány jsou útoky nebezpečných kudlanek (Kamacuras) a podivné rušení jejich přístrojů. To také způsobí předčasný výbuch radioaktivního balónu, který vytvoří radioaktivní bouři. Ta zapříčiní, že kudlanky začnou růst do gigantických rozměrů. Aby toho nebylo málo, objeví se na jejich základně reportér Goro – pěkný nešika. Obrovské Kamacuras narazí uprostřed ostrova na podivné vejce, jenž v sobě skrývá potomka Gojiry. Právě si jej chtějí dát k obědu, když se z moře náhle vynoří rozzuřený rodič, který vyslechl zoufalé synovo volání o pomoc. Kromě nich se z hlubin ostrova „vyřítí“ i další stvůra – gigantický pavouk Kumonga a další velká bitva může začít…
Režie: Jun Fukuda
Rok výroby: 1967
Délka: 87. min
Země: Japonsko
Alternativní název: Son of Godzilla

Hrají:
Tadao Takashima ………………(Dr. Kusumi)
Akira Kubo ……………………..(Goro Maki)
Bibari Maeda ……………………(Riko)
Akihiko Hirata …………………..(Fujisaki)
Yoshio Tsuchiya …………………(Furukawa)
…a další




I v osmém díle této série usedl do režisérského křesla Jun Fukuda a já se již od prvních minut modlil, aby to dopadlo lépe než minule. Tvůrci museli disponovat s menším rozpočtem než u předešlého dílu a zároveň se snažili získat přízeň mladší populace. Proto z toho vznikl takový „rodinný film“, který byl pojat dosti humornou formou, ale naštěstí se zde dočkáme i celé řady zajímavých soubojů. No někteří se mnou možná nebudou souhlasit, ale rozhodně se mi líbili víc, než v sedmičce. Jen musím přikývnout většině diváků, že potomek Gojiry (Minilla) na mne moc velký dojem neudělal. Jeho poněkud „trapná“ visáž – obtloustlé pidimonstrum v puntíkovaném pyžamu, které se snaží dělat zábavu za každou cenu a sem tam si u toho i ublíží, si však zřejmě získá nejednoho dětského diváka a to byl i bezesporu tvůrčí záměr. Ještě štěstí, že tu byla nádherná příroda a dvě solidní monstrum (Kumongo a Kamacuras). Jen tak nějak nechápu, že nám teprve v osmém díle prozradí, že Gojira je vlastně CHLAP!!! Nebo jsem to možná přehlédl. Pěkná chujovina, ale tak nebyl by to první „Hermafrodit“.

Pojďme si však nalít trochu čistého mešního vína. I přes veškerou tvůrčí snahu musím říct, že v mých očích jde o jeden z těch slabších dílů. U některých filmů mi ona „dětinskost“ nevadí, takzvané „hororové komedie“ mám rád a když se u nich zasměju, nejsem rozhodně proti. Jenže je potřeba rozeznávat trapnost a humor. Když jsem začal tuto sérii sledovat, byl jsem z ní doslova unešený a to mi ani nevadili srandovní triky. Jenže díl od dílu sleduju, jak se původní myšlenka začíná ubírat úplně jinam. Japonský smysl pro humor asi nikdy nepochopím, ale přesto se na jejich filmy budu stejně dívat dál. Jen je škoda, co ze své monster legendy udělali. Oni s tím jsou však spokojení a já s tím stejně nic neudělám. 

Tentokrát je však musím pochválit za výběr prostředí. Nádherná příroda lahodila mému oku a kameraman se doslova vyřádil. I trikaři konečně přiložili pořádně ruce k dílu (tedy když nepočítám dítě Gojiry). Jak kudlanky, tak pavouk se jim na tehdejší dobu povedly a byla radost se na tyto protivníky dívat. Zvláště když pěkně Gojiře zavařili. O budování nějaké ponuřejší atmosféry však řeč být nemůže, již kvůli dříve zmíněným odlehčeným pasážím. Přemíra rádoby humorných a dojemných scén u mne moc nezabodovaly a tak zůstanu u průměrného hodnocení. 



Hodnocení:
50%


Žádné komentáře:

Okomentovat