Robert Hansen

„Lovec žen“ přichází a Aljaška se brzy celá zbarví krví…

Narodil se 15. února 1939 v americkém městě Estherville, stát Iowa. Již od raného dětství prožíval krušné chvíle, protože se často stával obětí šikany ať už ve škole, nebo i doma. Jeho despotický otec Christian vlastnil pekárnu, kde společně s manželkou Ednou živořili. Jejich syn jim musel často pomáhat a snad i proto neměl žádné kamarády. V pubertě navíc trpěl velkými vyrážkami (akné) a koktal, takže o něj nezavadila ani jedna dívka. Místo žhavých polibků často dostával pěstí a to, i přestože byl velice tichým a plachým mladíkem. Pro své spolužáky byl snadným terčem posměchu a ponížení.

Svůj „samotářský“ život se rozhodl v roce 1957 změnit od základu a tak narukoval do armády. Zde si odsloužil jeden rok a armádu vyměnil za policejní akademii, kde se začal pracovat jako asistent instruktora. Jeho novým domovem se stalo městečko s příhodným názvem Pocahontas. Dokonce se mu podařilo konečně zabodovat i u žen a po krátkém románku se v roce 1960 oženil. Jeho rodinné štěstí však netrvalo dlouho. S přibývajícím věkem se začalo měnit i jeho chování a z plachého chlapce se stal rebel. 7. prosince 1960 podpálil garáže školních autobusů, za které vyfasoval tři roky natvrdo. Během toho požádala jeho manželka o rozvod a on zůstal opět sám. Nakonec si odkroutil „jen“ dvacet měsíců ze svého trestu a byl propuštěn na svobodu. Tam však nevydržel moc dlouho a ještě několikrát putoval znovu za mříže kvůli drobným krádežím. Kupodivu se opět stihnul oženit (1963) a v roce 1967 se rozhodl společně se svou chotí prchnout co možná nejdále. Cílovou stanicí se pro ně stalo malé město Anchorage na Aljašce.

Zde se stal brzy velice oblíbený a to především díky svým střeleckým schopnostem. Vyhrál spoustu soutěží a dokonce přepsal několik místních rekordů (ty byli po jeho posledním uvěznění opět přepsány a jeho jméno bylo navždy vyškrtnuto). Bohužel se v něm po čase opět probudila jeho kriminální minulost a tak roku 1977 ta krádež motorové pily. Tentokrát mu však lékaři objevili bipolární afektivní poruchu (psychická porucha, která se projevuje nadměrnými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového „přirozeného“ fungování.) a doporučili mu dávky lithia. Následně byl propuštěn na svobodu. Otec dvou dětí se marně pokoušel najít práci a tak mu nezbylo nic jiného, než se začít živit tím, co uměl nejlépe a otevřel si pekárnu. Kromě pečení však stále nepřestával milovat lov a tak se rozhodl pro „zpestření“ cestu, ze které již nebylo návratu.

Od roku 1980 se na Aljašce rapidně zvýšil počet unesených a zavražděných žen a dívek. Případu se ujal detektiv Glenn Flothe a agent FBI Roy Hazelwood, který díky svým analytickým zkušenostem měl za úkol vytvořit profil vraha. V oblastech Anchorage, Seward a Matanuska-Susitna Valley, byla nalezena tři zohavená ženská těla. První tělo bylo nalezeno stavebními dělníky v Eklutna Road (oběť byla pojmenována "Eklutna Annie"), druhé ve staré štěrkovně u Sewardu (oběť Joanna Messina) a o rok později (1981) bylo v mělkém hrobě u řeky Knik nalezeno tělo Sherry Morrow. Vyšetřovatelé jejich nálezy doslova šokovali, protože vrah si zřejmě rád odnášel nějaký ten „suvenýr“ z těl obětí. Navíc to vypadlo, že má všechny vraždy na svědomí jeden a ten samý pachatel.

Zlomový okamžik přišel 13. června 1983. Teprve sedmnáctiletá prostitutka Cindy Paulsonová zatelefonovala na policii a oznámila znásilnění a pokus o únos. Pachatelem měl být jistý Robert Hansen, se kterým se dívka seznámila v baru, kde jí bylo nabídnuto 200 dolarů za orální sex. Muž jí odvezl k sobě domů, kde se rapidně změnilo jeho chování. Nejprve jí brutálně znásilnit, svázal a posléze odvezl na letiště. „Údajně jí chtěl ukázat svou chatu v lesích“. Když se pachatel věnoval kontrole svého letounu, dívka využila jeho nepozornosti a utekla z auta. Hansen jí začal pronásledovat, ale na scéně se objevilo nákladní auto, které před prchající dívkou zastavilo a následně jí i odvezlo k nejbližšímu telefonu. Přestože Cindy následně na stanici identifikovala pachatele a policisté začali s vyšetřováním, byl nakonec Hansen propuštěn na svobodu. Jeho blízký přítel John Henning mu totiž poskytl alibi. I přesto však zůstal v hledáčku vyšetřovatelů, kteří se ihned pustili do pátrání.

Detektiv Flothe se svým týmem apeloval na soudce, aby mu dovolil prohledat Hansenův dům, chatu i letadlo. Byl přesvědčený o jeho vině od první chvíle, co jej uviděl. Při prohlídce domu byly nalezeny šperky a náušnice obětí, výstřižky z novin, jejichž obsah se týkal nalezených těl či pohřešovaných osob, dále pak několik střelných zbraní, z nichž policii nejvíce zaujala poloautomatická puška Ruger Mini-14. Kulky do této zbraně se totiž shodovaly s tou, jež byla vytažena z těla Sherry Morrow (zajímavé bylo, že oběť byla oblečena, přestože na šatech nebyl viditelný průstřel, což vede k teorii, že jí někdo oblékl až po její smrti). Asi nejvíc se však vyšetřovatelé soustředili na jeho leteckou mapu s poznámkami a fakt, že ačkoliv vlastnil letoun Piper Super Cub N3089Z, on nikdy nezískal leteckou licenci.

Policie se právě díky letecké mapě pustila do pátrací akce, které v té době neměla (především na Aljašce) obdoby. Bylo nalezeno několik dalších těl, pravděpodobně se celkové číslo vyšplhalo až na 21 zavražděných žen. S jistotou to však nešlo říci přesně, protože ostatky byly pohozeny (zakopány) v nejrůznějších koutech zalesněné oblasti a ne všechny byly určitě nalezeny. Hansen byl obviněn ze všech vražd, ale postupně mu bylo prokázáno „jen“ sedmnáct obětí. On to však rezolutně odmítal a přiznal se nejprve pouze ke čtyřem. Byl ochoten s vyšetřovateli spolupracovat pod podmínkou zmírněného trestu, ale byl nakonec stejně po právu odsouzen k 461 letům za mřížemi. Dodnes se však z určitostí nedá říci, jestli je ona „sedmnáctka“ skutečně finálním výsledkem, nebo jde o mnohem vyšší číslo. Po jeho uvěznění ještě jeho manželka žila společně s oběma dětmi v jejich domě, ale díky nenávisti místních spoluobčanů se museli nakonec odstěhovat. Požádala proto o rozvod a navždy zmizela z Aljašky.

Mnozí Hansena označují za nejmasovějšího vraha v americké historii, který by si zasloužil trest smrti. On však spokojeně dožívá v nápravném středisku Spring Creek Correctional Center. Dodnes se o jeho způsobu vraždění vedou spekulace, protože i on sám často měnil výpovědi a ne se vším co na něj vytáhli policisté a noviny souhlasil. Nic už však na tom nezmění to, že svých sedmnáct obětí před smrtí nejprve znásilnil, poté mučil a jak je později ukázalo i lovil. Nebohé ženy odvlekl do své chaty, kde je vysvlékl, dal jim menší náskok a následně je za pomoci loveckého nože a pušky začal pronásledovat. Tuto teorii se snažil vehementně popírat, ale přinejmenším u dvou vražd se to prokázalo. Nakonec dokonce sám detailně popsal, jak lov probíhal. Většinou dívky štval dlouhou dobu, až promrzlé samy padaly k zemi. Když už si sami mysleli, že jsou v bezpečí, on náhle vstoupil zpovzdálí na scénu a začal je opět pronásledovat. Tyto okamžiky ho velice vzrušovali a uspokojovali. Většina obětí byly prostitutky a striptérky, které jsou dle jeho názoru obyčejným odpadem společnosti.

Seznam obětí:

Lisa Futrell, (41 let)

Malai Larsen, (28 let)

Jane Doe

Sue Luna, (23 let)

Tami Pederson, (19 let)

Angela Feddern, (24 let)

Teresa Watson

DeLynn "Sugar" Frey

Paula Goulding

Andrea "Fish" Altiery

Sherry Morrow, (23 let)

"Eklutna Annie"

Joanna Messina

Roxanne Eastland, (24 let)

Ceilia "Beth" Van Zanten, (17 let)

Megan Emerick, (17 let)

Mary Thill, (23 let)

Těla některých dívek nebyla dodnes nalezena, ale Hansen byl usvědčen z jejich vražd na základě svých vlastních poznámek na mapě. On to však dodnes popírá.

Tímto sériovým vrahem se nechali inspirovat i filmoví tvůrci a v letošním roce vstoupí do kin snímek The Frozen Ground. Hansena si zde zahraje John Cusack, kterého bude stíhat neohrožený Nicolas Cage. Mimo to se tento případ stal i inspirací k natočení filmu Naked Fear (2007), který jsem se rozhodl rovněž zrecenzovat.