 |
| Chcete získat něčí dceru a nejde to po dobrém? Tak jí znetvořte tatínka a ona možná přiběhne… |
Doktor Markoff sice navenek vypadá kultivovaně, ale přesto je pěkný podivín. Ve své laboratoři vytvořil zákeřný virus, který způsobuje nemoc zvanou acromegaly (která zdeformuje lidské kosti i výraz obličeje). Prozatím vše dělá v tajnosti, ale nyní nadešel čas, vyzkoušet to na lidském morčeti. Tím se má stát vynikající klavírní virtuóz Anthony Lawrence, který bude prostředkem k tomu, aby Igor získal srdce jeho dcery. Oplátkou za to, že mu potom vrátí jeho normální podobu…
Režie: Sam Newfield
Rok výroby: 1944
Délka: 62. min
Země: USA
Hrají:
J. Carrol Naish …………………(Dr. Igor Markoff)
Ralph Morgan ………………….(Anthony Lawrence)
Wanda McKay …………………( Patricia Lawrence)
Tala Birell ……………………..( Maxine)
Terry Frost …………………….( Bob Blake)
…a další
Zatímco světem zmítala druhá světová válka, Američané v poklidu natáčeli jeden film za druhým a některé z nich patří k opravdovým klenotům. Tento hodinový černobílý snímek však k nim patřit určitě nebude. Tedy hlavně v mých očích. Vím, že vzhledem k jeho stáří od něj nemůžu čekat zázraky, jenže jsem tu postrádal spoustu aspektů, které u podobných filmů vyžaduji a navíc jsem se u něj i nudil. Co na tom, že úvodní klavírové vystoupení bylo super na relax, když potom se téměř po celou dobu nic zajímavého nedělo. Tedy až na posledních zhruba patnáct minut.
Dlouhé dialogy hodné romantickému dramatu s poněkud lehce ponuřejší atmosférou nejsou nic pro mě a ti co moc neovládají angličtinu si toho ani moc neužijí. Možná snad když dojde k proměně a v několika scénách se objeví znetvořený Lawrence. Očekával jsem solidní přeměnu plnou hnusu, ale dočkal jsem se lehce nafouknuté hlavy, která mě moc nebrala. Hrůzu nenahnala ani omylem, ale vzhledem ke stáří a finančním možnostem jí nechám na pokoji. Jelikož mám možnost srovnávat s několika dalšími filmy (shodou okolností skoro o tom samém tématu a dokonce i ze stejného období 1943-1945) musím říct, že tento kousek patří bohužel mezi ty slabší.
Hlavně bych měl pochválit výběr obou hereček, protože jak Tala Birell, tak i Wanda McKay byly ozdobou filmu. Když tak alespoň vzhledově určitě. Škoda, že se tvůrci trochu víc neodvázali a místo aby jednotlivé postavy pobíhaly pořád z jednoho místa na druhé, natočili víc scén podobné té s uprchlou opicí. Skvělý nápad ovšem zase nedotáhli dokonce a tak mi nezbývá nic jiného než dát lehce podprůměrné hodnocení.
Hodnocení:
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat