ATM (2012)

Psychopatický zabiják vs. trojice uvězněná v bankomatu, aneb kdo chce chcípnout jako první?

Právě probíhající firemní večírek je pro Davida poslední šancí, jak sbalit pohlednou Emily. Dívka si našla novou práci a jak se zdá moc jí to na akci nebaví. Rozhodne se proto odejít domů, čehož využije David jako záminku, aby jí mohl svést domů. Plány mu však naruší jeho kamarád Corey, který se chce svést s nimi. Po cestě dostanou chuť na pizzu, ale nejdřív musí zastavit u jednoho z celodenních bankomatů. Rutinní vybírání peněz se však promění v jejich nejhorší noční můru. Všichni tři totiž zkřížili cestu nebezpečnému psychopatovi, který je jen tak odejít nenechá…

Režie: David Brooks

Rok výroby: 2012

Délka: 90. min

Země: USA

Hrají:

Brian Geraghty ……………….( David)

Alice Eve ……………………( Emily)

Josh Peck ……………………( Corey)

Omar Khan…………………..(Christian)

Glen Thompson………………(Harold)

…a další

Máme zde další z řady psychothrillerů, které mám tolik rád. Na rozdíl od Telefonní budky má však tento kousek blíže k hororovému žánru, ale bohužel o dost horší děj. Prvotina režiséra Brookse, který měl doteď na svém kontě jen pár bezvýznamných shortů, se však dokázala usadit alespoň v průměrných vodách. Bohužel ani tento kousek se nedokázal obejít bez spousty chyb ve scénáři, nelogickému chování postav a poněkud zvláštního závěru, který ve mně zanechal spoustu otazníků.

Bez okolků se přiznám, že mi na tomto filmu vadily nejvíc samotné postavy (tří hlavních hrdinů). Neříkám, že je herci zahráli špatně, ale jejich charakteristické rysy mi prostě vůbec nesedli a oni tak pro mě nebyli ničím zajímavým. Na druhou stranu jsem se strašně těšil, jak si s nimi záhadný zabiják poradí a natrhne jim… Zvolené prostředí bankomatu a opuštěného parkoviště ponořeného ve tmě dokázalo navodit příjemnou atmosféru již samo o sobě. Navíc se na tom pořádně ušetřilo, což by ovšem za daných okolností vůbec nebyl žádný problém. Všechno totiž záviselo na samotném panu tajemném a ten se místy opravdu činil.

Líbilo se mi na tom všem, že nám po celou dobu vlastně neodhalí jeho totožnost. Tuhle volbu mám ze všeho nejraději, protože absolutně nesnáším, když nás filmaři seznámí s vrahounem v prvních deseti minutách a vy už potom jen znuděně čekáte, kdo ho konečně sejme a jak. Horší už je to v tom, že vám v hlavě zůstane spousta otazníků „ Kdo to vlastně byl? Proč to všechno dělal? Bude pokračování?“ Přesně tohle se mi ještě pořád honí myslí, ale co už. Nechme se překvapit. Právě ona vyčůranost, tajemnost a bezcitnost mě dostávala do varu. Mám strašně rád, když se nikdo s nikým „nesere“ a já nemám čas se nudit.

Jenže tady dostávala až „zbytečně“ moc prostoru naše trojice uvězněných v bankomatu. Nic zajímavého pořádně nevymysleli a kromě několika slibných okamžiků nám nenabídli zhola nic kreativního. Je jasné, že v jejich situaci bych asi taky nevymyslel nic světoborného, ale jejich do očí bijící nelogické chování v určitých situacích, mě začalo pomalu ale jistě srát.

Posledním plusem byla celková chladnost snímku. Tím nemyslím počet stupňů pod nulou, ale především fakt, že tu nezbyl žádný prostor na nějakou větší romantiku, komické prvky atd…Surovost onoho večera mi dovolí dát průměrné hodnocení, ale jen přesně takové abych ATM zase až moc nevychvaloval. Žádná velká pecka to není, ale ani provar.

Hodnocení:
50%