Svatba upírů (1993)

Iveta Bartošová a Rudolf Hrušínský nejml. v české romantické upířině, která rozdělila diváky na dva tábory. Jeden tento film zatracuje a druhý ho bere jako úsměvnou komedii s několika velice slušnými hereckými výkony.

Richard je mladý anglický šlechtic, který cestuje se svým strýcem Archibaldem po Evropě. Obchodní záležitosti je přivedou až do Prahy, kde se má brzy odehrát jeho nejdivočejší dobrodružství v jeho životě. Zatímco jeho strýček našel zalíbení v místním pivu, tak naivní mladík se bezhlavě zamiluje do tajemné hraběnky Olivie, která žije v honosném sídle hraběte Kronberga. Společně s nimi zde přebývá šlechtická smetánka, která po večerech pořádá honosné společenské akce. Bezhlavě zamilovaný Richard je rozhodnutý za každou cenu získat srdce své milé. Netuší však, že jeho cesta za štěstím skrývá nejednu krkolomnou překážku. Až doteď totiž pokládal upíry jen za bájné postavy z hrůzostrašných pověr, ale brzy zjistí, že se šeredně mýlil. Hrabě Kronberg je totiž ve skutečnosti vůdcem upíří smečky, kterému se vůbec nelibí, že se Olivie zamilovala do někoho jiného a je rozhodnutý svého soka zničit za každou cenu.

Režie: Jaroslav Soukup
Rok výroby: 1993
Délka: 96 min
Země: Česká republika

Hrají:
Rudolf Hrušínský nejml. ... (Richard Bancroft)
Iveta Bartošová ... (Olivie)
Petr Nárožný ... (Archibald)
Viktor Preiss ... (hrabě Kronberg)
Luděk Kopřiva ... (Doktor Hermann)
a další

Tato romantická upířina režiséra Jaroslava Soukupa patří mezi nejkontroverznější české horory, které byly u nás natočené. Mnoho lidí vyčítá autorům vykrádání zahraničních filmů či dokonce povídky Josepha Sheridana LeFanu, kterému je mimochodem tento snímek věnován. Přesto všechno si myslím, že to vůbec tragicky nedopadlo, přestože jsem se párkrát přistihl, že jsem u něj podřimoval. Mohly za to místy neskutečně nudné pasáže, kterých zde bylo na můj vkus až zbytečně příliš mnoho. Nejprve musíme lehce překousnout vypravování našeho hrdiny, který se zahleděl až příliš vážně do jakéhosi poradce, co se vztahů a společenské etiky týče. Abychom následně mohli sledovat jak anglický šlechtic solidní češtinou začne oblbovat českou společnost. V těchto chvílích mi docela vlažné tempo příběhu moc nevyhovovalo a nepomohli ani rádoby vtipné momentky. Jediný kdo celou situaci zachraňoval byl Petr Nárožný a jeho hlášky.

Slova „lásko, miláčku“ byla ke slyšení snad v každé druhé větě a po nějaké chvíli mi začali lézt neskutečně na nervy. Přemíra romantiky rovněž, ale co se dalo taky čekat od romantické upířiny. Naštěstí na rozdíl od novodobých amerických sraček, celkovou úroveň pozvedli výkony celé řady známých českých herců. Vedle Petra Nárožného zde zazářil i Viktor Preiss, který podal opět velice slušný výkon, stejně jako Luděk Kopřiva či Oldřich Vízner. O něco slabší Hrušínský a Bartošová už tak úchvatní nebyli, ale pořád to bylo v rámci snesitelnosti.

Jako největší prim vidím fakt, že se tvůrci nebáli experimentovat a navíc celý svůj výtvor pojali v ryze humorném provedení. Milovníci upírů (vampýrů) sice budou namítat, že se film nedrží zažitých prvků, ale právě o to režisérovi šlo. Čert vem česnek, finální rozklad upířího těla, nebo již provařenou zubní protézu. Soukup si jel pěkně po své vlně a já jsem mu za to do jisté míry neskutečně vděčný. Jakmile se totiž na scéně objeví upíří smetánka, věčně hladová a hlavně pěkně nadržená, jde úroveň snímku rapidně nahoru. Divák se konečně přestane nudit a dočká se několika velice pěkných minut, na které se nedá zapomenout.

Hodnocení:
Asi nejvíce se mi líbily dobové kostýmy a nádherné prostředí Valtického zámku, kde se mimo jiné také natáčelo. Z hudebním doprovodem pod taktovkou Zdeňka Bartáka jsem neměl rovněž žádný výraznější problém. Je jen docela škoda těch nudných míst, které byli doslova ubíjející. Rozhodoval jsem se mezi 50-60%, ale nakonec s přimhouřenýma očima dám to větší číslo a to hlavně za již zmíněné herecké výkony, několika jedinců.