0-9 (45) A (128) B (183) C (179) D (193) E (48) F (100) G (103) H (162) I (73) J (50) K (56) L (93) M (141) N (70) O (44) P (157) Q (8) R (100) S (292) T (110) U (37) V (58) W (82) X (6) Y (10) Z (42)

25. 12. 2011

Zánik domu Usherů (1980)

Dost netradiční, ale o to víc originální zpracování známého příběhu, aneb Jan Švankmajer opět v akci.
Autorem skvostné literární předlohy je Edgar Allan Poe. Asi každý hororový fanda zná její filmové zpracování o které se postaral Roger Corman. My však máme našeho Švankmajera, který se pokusil divákům nabídnout svůj originální pohled na podivný příběh prokletého rodu Usherů. Během těch patnácti minut se mi dostalo mnohem většího požitku, než když jsem viděl Vincenta Pricea v akci. Tento krátkometrážní snímek má však se svými předchůdci jen pramálo společného, protože zde neuvidíte žádné hrané pasáže, ani jednoho herce a musíte si tak vystačit s vizuálními hrátkami, kterými se snažil Švankmajer ukázat pocity a dramatičnost jenž z tohoto pochmurného příběhu přímo vyzařují.

Režie: Jan Švankmajer
Rok výroby: 1980
Délka: 15 min
Země: Československo
Alternativní název: The Fall of the House of Usher
Hlas:
Petr Čepek

Petr Čepek nás bude svým hlasem doprovázet napříč celým příběhem a i díky této skutečnosti si snímek užijete mnohem více. Někdy totiž stačí správný přednes a načasování k vyvolání mnohem lepší atmosféry, než podprůměrný herecký výkon. Předčítáním známé povídky se tak divák dozví o podivném rodu Usherů, jeho prokletí i zkáze. Jenže jako bonus se může dívat na dramatickou a především úžasnou podívanou, kterou nám režisér nabídl a že se bylo na co dívat.

Surrealistické vyobrazení pochmurného domu a jeho okolí vzbuzuje strach již jen při letmém pohledu. Navíc černobílý obraz přidává nutnou dávku napětí, která se začne postupně stupňovat a vyvrcholí psycho výjevy, jenž se zrodili v hlavě svého tvůrce. Nádherná animace a především zručný střih rovněž udělají své a kupříkladu scéna s rakví je velice působivá. Fantazii se však meze nekladou a tu má Jan Švankmajer opravdu hodně rozsáhlou.

Ona celkově asi největší kus práce odvedla právě samotná kamera, která divákovi nabídne opravdu skvostnou podívanou. Nejprve nás provede ponurým stavením a poodhalí nám každé zákoutí a chodbu. Ke konci snímku máme šanci vidět postupné vyvrcholení příběhu a následný zánik domu, který pomalu mizí v bažinách. Tedy spíše jen některé jeho části za doprovodu opět skvělého hudebního doprovodu.

Další zajímavostí je důvod, proč se zde neobjevil žádný herec. Švankmajer totiž nedokázal najít nikoho, kdo by dokázal bez jediné chybičky ztvárnit strhaného pána Ushera. Proto se rozhodl příběh zrealizovat jen do vizuální podoby a raději neriskoval neúspěch, který se mohl dostavit špatným hercem.

Tento krátkometrážní snímek získal i několik ocenění:
Hlavní cena: Zlatý drak
Cena FICC - Krakov 1982
Zvláštní uznání divácké poroty - Porto 1982

Hodnocení:
80%

Žádné komentáře:

Okomentovat