Komodo (1999)

Mladý Patrick se vrací zpět na ostrov, na kterém přišel o své rodiče, aby se zde jednou provždy postavil své noční můře i obrovským stvůrám, které jeho trápení způsobily.

Patnáctiletý Patrick žije se svými rodiči na Floridě a každoročně s nimi jezdí trávit prázdniny na chatu, která stojí na ostrově nedaleko břehů Jižní Karolíny. Poslední dobou však z ostrova pomalu mizí cestovní ruch, protože si zde otevřela ropná společnost vrty. Jednoho večera se jejich idylický pobyt promění v noční můru. Patrikovy rodiče i psa něco zabije a odvleče do tmy. Chlapec se z toho psychicky zhroutí a zůstává v péči své babičky a tety. Na babiččinu žádost přijíždí mladá psychiatrička Victoria, která v rámci terapie vezme Patricka zpět na ostrov, aby se postavil své noční můře. Doktorka však brzy pozná na vlastní kůži, že jeho noční můra je více než reálná a oprávněná. Na ostrově totiž žije skupina hladových „draků“, pro které jsou lidé vítanou potravou…

Režie: Michael Lantieri

Rok výroby: 1999

Délka: 90. min

Země: Austrálie / USA

Hrají:

Kevin Zegers ………………..(Patrick Connally)

Jill Hennessy ………………...(Victoria)

Billy Burke …………………..(Oates)

Michael Edward-Stevens …….(Martin Gris)

Paul Gleeson …………………(Denby)

…a další

Tak jsem si právě udělal další zářez do sbírky mých oblíbených zvířecích hororů a můžu říci, že jsem byl spokojený. Klasické nenáročné béčko, které jsem určitě neviděl naposledy, mne zaujalo především velice pěkně ztvárněnými varany. Už dlouho jsem neviděl tak povedené ještěry (naposledy snad v Jurském Parku) a tak není divu, že i pod tímto filmem je podepsáno známé Tippett Studio, které si vizuální efekty vzalo do parády. Jeho zakladatel Phill Tippet patří mezi špičky svého oboru (stejně jako Ray Harryhausen) a své spolupracovníky mnohému naučil.

 O něco horší to už bylo s kvalitou scénáře, který je plný klišé, ale i přesto jsem se u něho nenudil. Mám slabost pro všechny ty zvířecí zabijáky a tak jako u monster filmů u nich používám poněkud odlišnější procentuální hodnocení, než u jiných hororových subžánrů. Po atmosférické stránce to totiž místy dost skřípalo a napětí se nedostavovalo v takových intervalech a míře, jak bych si přál. Přestože jedna akční scéna střídala druhou a útoky varanů nabírali na intenzitě, nešlo si nevšimnout jisté tvůrčí „nadsázky“ která byla místy neskutečně přehnaná. Absence takzvaných lekacích scén byla citelná, protože když už se začalo konečně něco dít, nastoupil na scénu opět onen otravný střih a bylo po srandě.

 Přesto se zde vyskytlo několik momentů, které se mi alespoň na chvíli vryjí do paměti. Především pak první útoky varanů. Jejich postupná eliminace už však tak dobrá nebyla a místy to lehce zavánělo trapností. Nechci zbytečně spoilerovat, ale čím víc se film blížil ke svému konci, tím víc z toho začali tvůrci dělat frašku. Trochu mně to pravda iritovalo, ale na podobné neduhy jsem si u podobných filmů už zvykl. Další slabinou byli herecké výkony. Přece jenom jsem od některých herců očekával trochu víc, ale zřejmě jim to jejich charakteristiky nedovolovaly. Především pak od dvojice Burke – Zegers rozhodně nepodali svá maxima a v jejich projevu šli vidět značné reservy. Možná jim chyběla motivace v podobě většího honoráře, ale tak většina rozpočtu šla jistojistě do efektů. 

 Komodo si však i tak zařadím mezi ty „lepší“ zvířecí horory, ke kterým se tu a tam vracím. Myslím si, že průměrné hodnocení si určitě zaslouží a to především díky své první polovině a povedeným vizuálním efektům. Jasným tahounem se zde stali již zmiňovaní varani, jejichž zpracování bylo téměř bezchybné. 

Hodnocení:
50%